Sp 1773
Občas mě nebaví sedět a tvářit se, že obsah mobilu je zábavnější než svět okolo a ten v lidské mysli. A tak jsem si cestování vlakovou linkou Sp 1773 z Brna do Veselí nad Moravou (a odtud po přestupu dál do Strážnice, kde o pár dnů později vznikla básnička Nad lukami) zpestřil tak, že jsem na každé zastávce, a ke každé zastávce, zkusil napsat jednu sloku… s níže uvedeným výsledkem (včetně odkazu na jednu mnohem starší básničku).
Jako vždy je báseň také ke stažení ve formátu .pdf na Patreonu.
Sp 1773
(Jan “Joanis” Haluza, 7/2024)
Jedu snad už hodinu
pozoruji krajinu
kopce a vesnice
zastávky stanice.
Jsem čerstvě oholen
po holení vodou osvěžen
než však dojedeme do Slavkova
naroste mi bradka nová.
A než tenhle cajdáček
vláček spěšňáček
dojede do Bučovic
budu mít i vlasů mnohem víc.
Až se přiblíží další stanice
vesnice jménem Nesovice
zahledím se na východ
a zajdu si na záchod.
Najednou stojíme uprostřed polí
kdepak jsme to asi zastavili
to už jsou pane Nemotice
pole louky pár domků a ničeho více.
Stejně jako před osmnácti roky
zrovna uprostřed sloky
moucha na okně ať dá si pohov
příští zastávka je totiž Kyjov
(a pak Kyjov-zastávka).
Zvenčí dovnitř plyne vůně luční
ostatní cestující zdají se k ní neteční
pro mne je to zkušenost nová
když blížíme se do Vracova.
Jak míříme do Bzence
představuji si víno ve sklence
přitom jsem víno nikdy moc nepil
a ani v tomto městečku nikdy nevystoupil.
Teď všichni už se tetelí
následuje totiž Veselí
kde kvůli opravě kolejí
na náhradní autobus přestupují.
Za okny vagónů je krásný svět
ti co jedou auty můžou závidět
zatímco dívají se jenom vpřed
z vlaku lze v širý kraj pohledět.